Důl Emeran se nacházel severozápadně od města Bíliny, u bývalé obce Břežánky. Byl založen okolo roku 1860 Oseckým klášterem, později byl přejmenován na Svatý Emeran. Klášter v Oseku důl roku 1879 prodal Uhelně průmyslovému spolku z Vídně, založenému roku 1871, který těžil na několika dalších dolech u Teplic a Ohníče. Samostatně přestal důl existovat v roce 1942, kdy se stal součástí nacistického koncernu SUBAG a byl připojen k dolu K. Henlein v Břežánkách. Důl již svou samostatnou činnost neobnovil ani po válce a stal se pouze úsekem dolu Mír v Břežánkách. Hlubinná činnost v této oblasti byla ukončena v roce 1973. Další hornická činnost byla vedena již jen povrchovým způsobem. Průměrná roční těžba byla 150 tisíc tun uhlí a pracovalo zde 350 horníků.

Za zpracování historických podkladů děkujeme Zděňkovi Dvořákovi z Teplic
 

Zpracoval Zdeněk Dvořák, Teplice

Vlastní název Emeran pochází s největší pravděpodobností od jména francouzského světce Emerama. Od tohoto jména asi špatně přeloženého či překrouceného vznikl název Emeran a toto jméno bylo přiděleno důlním mírám severozápadně od Bíliny. Tyto pozemky patřily klášteru cisterciáků z Oseka. Ti také ve své podnikatelské činnosti se snažili využít nerostného bohatství na jejich pozemcích. Jejich podnikání v uhelné těžbě se odehrávalo v okolí Hrobu, Střimicích, Oldřichově, Vtelně, Verneřicích a Břežánkách. Mezi Břežánkami a Bílinou na levém břehu Radčického potoka okolo roku 1860 klášter zakládá mělký hlubinný důl, měl původně asi název Wikau.
Důl byl později nazýván Svatý Emeran cech (St. Emeran Zeche) a měl hloubku okolo 32 metrů. Sloj v těchto místech byla uložena v hloubce okolo 13 až 15 metrů a měla mocnost až 27 m, kde svrchní část byla tvořena měkkým uhlím.
Dolové pole tvořilo 55 jednoduchých důlních měr pod názvem Emeran. Důl provozovala Osecká uhelná společnost ( Stift Osseger Kohlenwerke). V roce 1873 bylo na povrchovém zařízení dolu Emeran zavedeno elektrické osvětlení. Dne 27. srpna roku 1876 byl důl napojen vlečkou na císařskou železniční dráhu z Plzně do Břežánek. Tento počin umožňoval dopravit uhlí k zákazníkovi rychleji a ve větším množství. Tak se začala zvyšovat těžba. Důl byl roku 1879 klášterem prodán Vídeňskému uhelně - průmyslovému spolku za 123 000 zlatých. Noví majitelé důl modernizují a  také asi 30 metrů severně nechávají vystavět na sklonku osmdesátých let nový těžební závod. Jáma byla hluboká 78 m. V této době vedle sebe těží dva důlní závody stejného jména a jsou označovány Emeran I a Emeran II. Starší důl je ale v krátké době zastaven a veškerou těžební činnost zastává opět důl již pod krátkým názvem Emeran. Tento Vídeňský uhelně - průmyslový spolek prodává důl na vrcholu svého rozvoje roku 1886 největší důlní společnosti v revíru Mostecké společnosti pro dobývání uhlí se sídlem ve Vídni.
 

Zajímavá a obdivuhodná událost se stala 4. července roku 1892 mezi 7 a 8 hodinou večerní.
V severní části dolu došlo k provalení kuřavkových písků, které během krátkého času zaplavily část důlního pole a uvěznily 5 havířů. Dva havíři byli zachráněni po 32 hodinách a také zbývající 3 havíři s přibývajícím časem byli považováni za oběti. O to velké překvapení následovalo po 17 dnech vyklízení písku z chodeb, kdy byl nalezen Jindřich Horák, František Makrlík a Jakub Šátek zcela vyčerpaní, ale živí.

 

Na počátku 20. století prodělal důl velkou modernizaci. Důl tak patřil mezi středně velké moderní doly. Celkem měl 5 větrných jam a 26 jam odvodňujících tekuté písky a přítoky důlních vod. Uhelnou sloj, 13 až 16 m mocnou, těžil z hloubek až 130 m.
V počátcích dolování se určitě těžila uhelná sloj metodou chodbicování, ale postupně se přešlo ke komorování se zátinkou a podle okolností s plavenou zakládkou. Také se v menší míře provozovalo etážování bez zakládky. Dobývací prostor byl rozdělen na Severní dolové pole, Západní, Jižní I a Jižní II a Východní.
Důl Emeran za dobu své existence vytěžil z dobývacího pole u Břežánek a Bíliny okolo 10 milionů tun uhlí. Maximum těženého uhlí dosahoval v letech 1889 až 1894, kdy se jeho roční těžba pohybovala nad 200 000 tun uhlí. Následně pak dosahoval těžby okolo 150 000 tun uhlí.
Existence samostatného dolu byla ukončena po 82 letech splynutím dolového pole s blízkým moderním dolem K. Henlein v Břežánkách v roce 1942. Z dolu Emerán se stal důlním úsekem a v době války zde bylo nasazeno mnoho zajatců z okolních zajateckých táborů. Dne 16.12. 1944 byl podniknut na šachetní zařízení letecký nálet spojeneckých vojsk. Bomby zničily blízký hostinec a strážní domek a zanechaly po sobě několik obětí. V roce 1945 po rozpadu německé uhelné společnosti SUBAG již důl neobnovil svoji samostatnou existenci a byl již natrvalo součástí hlubinného dolu President Masaryk v Břežánkách. V důlních provozních budovách byl zřízen učební provoz hornického dorostu. V dolovém poli Emerán byla ještě jednou obnovena těžba hnědého uhlí, a to otevřením povrchového lomu dolu Jirásek, nazývaném úsek Emerán. Při lomové těžbě došlo k postupné likvidaci důlních budov. Celkem se zde povrchovým způsobem vytěžilo v letech 1954 - 1978 celkem 40,6 mil. tun uhlí a 165,6 mil. m3 skrývkových hornin. Následně byl lom zasypán vnitřní výsypkou. Koncem devadesátých let zde začíná probíhat následná rekultivace krajiny a definitivně tak končí historie jednoho z nejstarších dolů v severočeské hnědouhelné pánvi.
Povrchový lom Doly Bílina musel vybudovat k podchycení přítoků vod z hlubinně přerubané části vodní čerpací jámu, která nese název Emeranská jáma. Tím končí historie dolu Emeran.

Zajímavé fotografie najdete ve fotogalerii.
Další informace o dolu Emeran naleznete na 14. stránce Hornických listů číslo 4/2014 (archivované číslo Hornických listů 4/2014).